Titicaca - Taquile

Ráno jsme Jovitě předali malé banány, které jsme rodině koupili. Moje obavy, jestli není hloupé, že už jsou trochu tečkované, smazal upřímný dík a jiskřičky radosti v očích Jovity. Opravdu je to asi dost těžké žít v chudých podmínkách. Jovita nás potom odvedla do přístavu, kde jsme se všichni rozloučili a pokračovali v cestě. Poslední zastávkou výletu byla procházka po ostrově Taquile. Vystoupili jsme na jedné straně ostrova a stoupali celkem příjemnou cestou do nitra ostrova, kde jsme si prohlédli centrální náměstí. Lidé se tu opět živí turismem, nosí místní kroje a prodávají ruční výrobky.

Zážitkem byl příjemný oběd venku před restaurací, kdy jsme měli nádherný výhled na políčka a jezero. Výborný pstruh byl pak už jen tečkou. Odjížděli jsme z hlavního přístavu, který byl na druhé straně ostrova a musím říct, že námi zvolená cesta je určitě lepší, protože do hlavního přístavu vede strmá cesta dolů a docela jsme litovali turisty, kteří šli proti nám. V přístavu jsme se nalodili a čekala nás několikahodinová plavba zpět do Puna.

Přestože celý výlet byl organizovaný, musím říct, že se nám líbil. Měli jsme příjemného průvodce a hlavně na ostrově Amantani člověk alespoň trochu pronikne do života místních indiánů.

V Punu jsme se nechtěli příliš zdržovat. Město nás nijak nenadchlo a neměli jsme s ním dobrou zkušenost. Náš plán co nejrychleji odjet podpořila i demonstrace, která se konala v centru města. Potřebovali jsme pouze vyřešit Simonin protokol, takže jsme šli opět na cizineckou policii, kde Síma musela ofotit svůj pas a pak musela jít do banky zaplatit závratné 2 Sol. Teprve potom jí vydali, teď už na počítači napsaný, protokol. V hostelu jsme si jen vyzvedli zavazadla a stopli taxík na nádraží. Podařilo se nám chytit i autobus na hranice s Bolivií, kam jsme dojeli už po setmění, kdy hranice je zavřená, takže jsme se rozhodli nocovat v jednom z hostelů přímo u silnice – hostal Rimac. Pokojík byl docela pěkný s vlastní koupelnou, což jsem s radostí přivítala. To, že tekla už jen spíš studená voda mě už takovou radostí nenaplňovalo... V Peru je prostě večer dost zima a když si dáte ještě studenou sprchu, zbývá vám už jen dobrý spacák a přítul či přítulkyně, abyste se zahřáli.

Puno – Desaguadero: 17,5 Sol/2 osoby
ubytování: hostal Rimac; přímo u silnice; 31 Sol/2 lůžkový pokoj s koupelnou