Cestování > Indie > Monastic trek: Pelling, jezero Khecheopari, Yuksam

Monastic trek: Pelling, jezero Khecheopari, Yuksam

2.10.2010
O půl deváté vyrážíme na trek. K jezeru by nám to mělo trvat čtyři hodiny a do Yuksamu pak další tři. Cestu z Pellingu jsme našli snadno, ale zkratku, kterou jsme měli použít,  jsme minuli. Díky tomu se ale dostáváme k vodopádům Rimbi, které jsou přímo u silnice - vysoký, úzký vodopád skoro po dvou hodinách cesty. Chci si ho vyfotit, ale zavazí mi tam auto a skupina Indů, která když nás spatří,  mě chytá za ruku, ať  se s nima jdu fotit. Pak si udělali ještě fotky s blonďatou Simčou, dohromady jsme asi tak na dvaceti fotkách, tak si fotíme i my je a vesele s nimi konverzujeme. Zjišťujeme, že jsou tu na firemním výletě jelikož je dnes Gandiho den  a mají namířeno k jezeru Khocheopari. Koukáme do naší mapky a zjišťujeme, že je to to samé jezero, kam máme namířeno. V autě se pro nás našlo místo, tak jsme se vetřeli a kousek se svezli. No kousek - byla to hodina a půl do kopce. Při cestě si povídáme a jsme docela překvapení, když nám tvrdí, že pracují 15 dnů 12 hodin denně a pak mají den volno. Dovolenou pak mají ale nějakou delší.

Jezero je více posvátné než hezké. Ne že by bylo škaredé a nehalil ho hustý les jak psali, ale je takové nějaké obyčejné, máme u nás hezčí. Jdeme ale blíže, točíme si modlitebními mlýnky a Simča dostává červenou tečku na čelo jako požehnání. Indové se modlí a asi si něco přejí, protože na ceduli je napsáno "wishing lake", tak se je snažíme nerušit. Na oběd není celkem co vybírat. Dáváme si momo a já ještě polévku. Společně u stolu s námi sedí dva důchodci z Francie, kteří už pět let cestují po světě s obytným autem. Příjemní a zajímaví lidé. V restauraci se ptáme na zkratku a oni se diví, že chceme jít bez průvodce. Nenecháváme se ale zviklat a vyrážime. Za námi jde starý pes, kterému jsem hodil při obědě dvě a půl sušenky a on pak šel celý den s námi. Dali jsme mu jméno Míša a  když jsme se někde nemohli shodnout na tom, kam jít, rozhodoval Míša podle toho,  kam se vydal. Zkratka vedla mezi poli a žádné směrovky samozřejmě nebyly, ale všude jsme se dovolali lidí nebo nějak to vyřešili, protože těch míst, kde se cesta dělila a nebylo jasné kam jít, byla spousta. Procházeli jsme i po visutém mostě nad krásnou řekou, kde jsme se trochu vyblbli a já tam zapomněl brýle, pro které jsme se pak museli vracet. Po nějaké době jsme došli na asfaltku do kopce, udělali přestávku na sušenky (Míša dostal samozřejmě také) a mandarinky a pokračovali v cestě do kopce. V jedné zatáčce si Simča všimla auta našich známých důchodců, kteří nás radostně přivítali a dali nám vodu na cestu. Míša se už trochu vlekl, ale když jsme mysleli, že to už vzdal, objevil se za chvíli s vyplazeným jazykem. Do Yuksamu jsme došli až za setmění a ubytovali se v hotelu Yak. Pokoj byl krásný a usmlouvali jsme ho jen na 250 rupií.

Na večeři jsme vyrazili asi o 500m dál do centra, kde ten samý hotel měl svou restauraci. Moc toho na výběr nebylo, ale to nevadilo. Taky jsme ochutnali placky s yačím sýrem, které byly výborné. Pršelo a když jsme dojídali, zjistil jsem, že mi u nohou leží Míša, který nás nějak našel. V dešti jsme se vráli do hotelu a šli spát - v jedenáct.