Cestování > Aljaška > Tombstone Territorial Park

Tombstone Territorial Park

4.8.2012
Autem z kempu vyrážíme až před desátou. Kačka zůstává v kempu a půjde se podívat na nějaké indiánské tance. V infocentru Tombstone parku si chceme zaplatit dvě noci u Grizzly Lake, ale je tam jen jedno místo volné, které si zabrali Tom se Soňou. My s Mirkem musíme až k dalšímu kempovacímu místu - na Divide Lake. Tento permit je nutné zakoupit od 1.6 do 15.9. a počet míst je u omezen. V tuto dobu bylo plno o víkendu, jinak bylo jen pár míst zabraných. Robert a Miloš půjdou jen kousek s námi a pak se vrátí a za dva dny pro nás zase přijedou. V infocentru jsme byli poučeni jak se chovat a  dostali jsme box na potraviny. Jedeme zpět na parkoviště k treku a kolem jedné vyrážíme. Nějak mi to nešlape, Mirek na mě musí čekat a Soňa s Tomem nám utekli. Jsme domluveni, že druhý den na ně pak počkáme a půjdeme zbytek treku společně.

Nejprve máme asi 800m převýšení, na jehož konci vidíme sviště a následuje minimálně půlhodina focení. Ukázalo se, že svišti jsou plaší jen trochu a hlavně jsou děsně zvědaví a společenští,  takže stačilo chvíli počkat a pózovali před objektivem sami. Následuje klesání ke Grizzly Lake a po 6h odbočka do sedla. Cesta ke Grizzly Lake je jasná a přesto značená mašličkami. Cestu do sedla nám poradil jeden kolemjdoucí,  jinak bychom ji asi přehlídli. Nahoru se hrabeme dvě hodiny. Já opět zdržuju a začíná mi stávkovat koleno. V sedle nevíme kudy dál. Cesta suťoviskem dolů se nám nezdá, ale je docela vyšlapaná, je tam mužík a říkáme si, že se tam minimálně bude dát zakempovat. Za hodinu jsme dole, zabíráme první rozumné místo a jsem rád,  že už dál nemusím, koleno bolí. Děláme si večeři a kolem půlnoci jdeme spát.

neděle 5.8.2012
Vstáváme kolem deváté a po snídani pokračujeme po vyšlapané cestě a za hodinu jsme u Divide Lake, kde jsme původně měli spát. Cestou jsme potkali jen jednu dvojici a to byli poslední lidi, které jsme tu potkali. Stavíme stan, obědváme a čekáme na Soňu s Tomem. Když jsme se jich po obědě stále nedočkali, vyrážíme dál sami. Telefon tu bohužel nefunguje. Jdeme k poslednímu jezeru - Talus Lake už jen nalehko, po cestě jsou ještě dvě jezírka. U prvního se Mirek otočil, že má chodící krizi dnes zase on. Takže na konec treku jsem nakonec došel sám.

pondělí 6.8.2012
Na parkovišti máme být ve dvě, takže odpočítáváme,  kdy máme vyrazit. Sem nám to trvalo 10 h, ale to jsme šli strašně pomalu, takže nakonec dáváme budíka na 5:15. Ten mi sice nezazvonil, ale naštěstí jsem se vzbudil v tu samou dobu. Zrovna vycházelo slunce a nádherně osvítílo jezero a hory. Asi nejhezčí fotka z celé Aljašky.  Za 15min je ale to úžasné světlo pryč. Balím stan, Mirek dělá nudle na snídani a snažíme se vyrazit co nejdříve. Mirek se pořád  snažil jít nějakou jinou cestou než tím suťoviskem,  ale vždycky jsem mu to naštěstí rozmluvil. Suťoviskem nahoru to nakonec nebylo tak zlé, je to docela udupané. Nahoře jsem ale souhlasil,  že nebudeme sestupovat přímo ke Grizzly Lake, ale budeme držet výšku. Nešlo se ale moc dobře, byly  tam břidlice a jednou jsme museli přelézat skály vytvarované korytem potoka. Pak jsme se shodli na tom, že časově jsme si nepomohli, ale síly jsme asi ušetřili. Na parkovišti se nám podařilo skutečně být před druhou a setkáváme se tu konečně i se Soňou a Tomem. Pak přijíždí o půl třetí Robert a ostatní a nadšeně si povídáme, jak se kdo měl. Ukazují nám parohy sobů, které našli, my jim zase fotky...

Jedeme zpět k Dawson city, kde se zastavujeme ve srubu, kde bydlí Češi - Mývala, která napsala i pár knížek. Dostáváme upečené rohlíky a trochu nás překvapuje nepořádek před sruby.

Na americko-kanadské hranice jsme dojeli těsně před zavíračkou a měli jsme trochu problémy. Nejprve nám samozřejmě zabavili parohy a pak se jim nepozdával  Robertův pas plný razítek, ale nakonec nás pustili. Nedojeli jsme ale moc daleko, v údolí cestu zablokoval náklaďák a vyprostili ho až po několika hodinách. Takže jsme si našli nějaké místo u cesty a přespali.

úterý 7.8.
Tento den byl opět jen přejezdový. Měli jsme dlouhou zastávku v Toku na nákup na další vodu, internet a telefony. Robert si vyřídil rybářský lístek ($30 na tři dny) a zakempovali jsme u potoku s optimistickým názvem Flood Creek. Do noci jsme zpívali s kytarou.