Cestování > Jižní Afrika > Kapské město - výstup na Stolovou horu

Kapské město - výstup na Stolovou horu

26.8.2013
Na dnešní den jsme si naplánovali výstup na Stolovou horu,  která se tyčí nad městem do výšky 1083m.n.m. Asi 300 výškových metrů od úrovně moře jsme si pomohli autem, dál už následoval výstup. Ač to při pohledu na horu vypadá téměř nemožné, na vrchol vede hned několik cest. My jsme si vybrali tu, co začíná přímo od lanovky. Lanovka se zrovna opravovala a až dnes ji spustili opět do provozu. Škoda, být tu o den dřív, bylo by to úplně jiné bez lidí...

Jak nám celou dobu našeho cestování počasí přálo, tak tady se najednou začalo kazit. Ráno to ještě vypadalo nadějně, ale pak se zatáhlo. Myslel jsem si, že máme smůlu, ale když jsme vystoupali nějakých 500m, byli jsme nad inverzí. Jeden místní běloch z Kapského města, se kterým jsme se na vrcholu bavili dokonce prohlásil, že to je view of the lifetime. Prý tu byl několikrát, ale inverzi nikdy nezažil - buď bylo hezky nebo v mraku.

Došli jsme až na samotný vrchol hory, což je trochu komický název u stolové hory, ale nevyšší bod to byl. Výstup nám trval od lanovky tři hodiny a prohlédnou si ho můžete zde:



Sestoupili jsme jak jsme přišli a na nějakou prohlídku města už jsme moc neměli chuť, jen že ještě něco nakoupíme a půjdeme na večeři. Při projíždění městem jsme objevili africkou restauraci a vydali se tam. Ivě se konečně naskytla možnost dát si krokodýla, kterého chtěla ochutnat a v Botswaně, kde měli i krokodýlí farmu, se nám to nějak nepodařilo, jak jsme se pořád někam hnali. Tady ho měli za nějakých 150 R, takže jsme se to rozhodli ochutnat. Ke třem medailonkům z ocasu se daly objednat čtyři přílohy - brambory, rýže, kaše nebo umb...
Když už novinka, tak i s přílohou, volím umb... a Iva kaši, Lucka s Terez si dávají nějaké steaky z antilop a pštrosa. Dáváme si náš oblíbený cider Hunter's Gold.

Krokodýla ochutnávám jako první a Iva se zvědavě ptá, jak to chutná. Odpovídám, že jako kapr akorát je to tužší. Následuje zděšená otázka jako kapr? Tak mám nakonec medailonků pět místo tří...

Tak nějak se to pěkně sešlo, že dorazila i místní kapela a hráli fakt pěkně, že se nám odtud ani nechtělo. Díváme se co si ještě dáme a vidím,  že tu mají spoustu dovezených piv včetně Plzně a pod nimi je kolonka Special bear a v ní jediná položka - Mqomboti - pivo importované z Gugulethu, podle vysokých standardu Transkei. Ani jeden název mi nic neříká, ale chci to ochutnat. Když objednávám, číšnice se dívá na mě trochu udiveně, ale vzápětí dodává - aha, chcete to vyzkoušet a mizí... Tak to jsem zvědavej, co to bude. Nakonec mi přináší hnědou nádobu ve tvaru kulatého malého akvária a v něm je jakási šedá tekutina. Holky se mi chichotají, ale není to tak zlé, všichni jsme ochutnali a s Ivou jsme to nakonec dopili úplně. Fajn večer to byl.

Další den poprvé pršelo, ale my jsme už měli odlétat,  tak to nevadilo, jen jsme neviděli město z letadla. Auto pán z půjčovny přebral bez problémů a s úsměvem, i když bylo pěkně špinavé zvenčí i zevnitř. Jen mě za pár dnů udivilo, že mi z karty půjčovna strhla asi 500kč a nic neřekla. Až na dotaz mi odpověděli,  že kvůli tomu, že jsme auto nepředali ve stejném stavu. O tom bychom se asi nehádali, ale ani to nedat vědět...

Let domů proběhl dobře, jelikož jsme odlétali kolem jedné, raději jsme se ještě pořádně naobědvali. Jenže s Emirates to nebylo tak úplně nutné, stalo se mi snad poprvé, že jsem byl v letadle přejezenej a holky dokonce něco i vracely. V Dubaji jsme měli asi 8h čekání přes noc. Podařilo se ale najít lehátka a vyzvedli jsme si poukazy na jídlo, na které je nárok,  pokud čekáte více než 4h a ráno zašli na snídani do bufetu.