Co je to stereofotografie?

   Klasická fotografie dokáže zachytit docela věrně jakýkoliv snímek. Má však ale své nedostatky a jedním z nich je to, že snímek "je placatý". Přitom v realitě umíme vnímat prostor a jeho hloubku. K tomu potřebujeme oči a mozek. Oči jako čidla a mozek, který obraz "vyhodnotí". Na základě zkušeností rozpoznává známé věci a také ví, že objekty, které jsou v popředí jsou větší než ty, co jsou v pozadí.

O hloubce nás ale informuje především na základě toho, že obraz z obou očí se malinko liší. Každé oko pozoruje scénu z jiného místa, a proto jsou objekty v popředí posunuty - jako by kousek vedle (Zkuste malý pokus - dát si pár centimetrů před oči prst a podívat se do dálky, zřejmě uvidíte prsty dva). Čím blíže objekt je, tím větší posun v obrazech nastává, objekty v nekonečnu jsou naopak na stejném místě. Na tomto jevu je stereofotografie založena.

   Snímek se skládá z fotografií dvou - pro každé oko je vyfocen jeden (z různých míst). V prohlížečce nebo jinou technikou se docílí toho, že každé oko se dívá na svou fotografii a mozek z rozdílných obrazů vytvoří opět iluzi hloubky. Snímky jsou plastické a reálnější.

Jak lze sterefografii pořídit?

Existuje pět možností:

1. Stereofotoaparát - speciální typ fotoaparátu, který má dva objektivy se synchronizovanou závěrkou. Nejdokonalejší způsob, který umožní zachytit i dynamické snímky.
   Známá je například Stereo Mikroma od Meopty a kotoučky se sterefotkama. V současné době existuje jen jediný komerčně vyráběný stereofotoaparát Fuji FinePix REAL 3D W3. Je vhodný pro běžné použití, profesionální fotky s ním bohužel neuděláte.
2. Stereopředsádka - pro některé objektivy lze zakoupit speciální typ předsádky, která svádí světlo z dvou otvorů do jednoho objektivu. Blíží se tím stereofotoaparátu. Problém nastává pokud ostříte přes střed objektivu, protože tam se nyní prolínají dva snímky.
   Pro digitální zrcadlovky (full frame i DSLR) vyrábí Loreo stereoobjektiv. Lze jej koupit buď u Tridatu nebo přímo od výrobce z Hong Kongu.
3. Dva stejné fotoaparáty, které se umístí vedle sebe. Pokud by se podařilo nějak sesynchronizovat závěrky, pak by se daly pořizovat dynamické snímky, ale jinak lze jen vyfotit jedním fotoaparátem a hned na to druhým. Scéna se mezitím nesmí změnit.
4. Speciální stativ - který má dvě pozice. Nejprve umístíme fotoaparát na jednu, vyfotíme, přemístíme na druhou a vyfotíme druhý snímek. Takto lze pořizovat opět jen statické snímky
5. Z ruky - k pořízení statické stereofotky dokonce nepotřebujeme kromě fotoaparátu vůbec nic, jen zkušenosti. Vyfotíme první snímek, a pak ho malinko posuneme zhruba o vzdálenost očí a vyfotíme druhý snímek. Takovéto stereozáběry jsou samozřejmě nejméně kvalitní, protože i přes zkušenosti se můžeme dopustit několika chyb:
   Neodhadneme správně vzdálenost, o kterou se máme posunout - pokud bude příliš malá, obraz bude moc placatý, pokud naopak moc velká, snímek bude mít v lepším případě nepřirozeně velkou hloubu, v horším případě jej neuvidíme pohodlně v celé hloubce, ale bude možno "zaostřit" jen na část
   Neudržíme osu - osy snímků by měly být rovnoběžné - tj. pozadí v nekonečnu by se nemělo změnit.
   Vertikální posun nebo rotace - fotoaparát přesuneme nejen vodorovně, ale omylem i trochu vertikálně, popřípadě snímek trochu pootočíme - tato chyba vadí nejméně, protože ji lze napravit v grafické editoru jen za cenu zmenšení plochy snímku
   Nestejnoměrné nasvícení - měníme pozici, proto pozor na nasvícení a odlesky na objektech, na stejnou expozici atd...

Více se dozvíte na stránkách www.stereofotky.cz, kde naleznete i velkou fotogalerii.