Cestování > Jižní Afrika > Cape Cross, Spitzkoppe

Cape Cross, Spitzkoppe

18.8.2013
Ráno v kempu na recepci stále nikdo není, i když zvoníme a čekáme pár minut. Tak jedeme bez placení. Místo peněz jsem jim tam nechal aspoň vylepenou samolepku Valašského království na recepci ;)

Asi po hodině cesty jsme u pobřeží a počasí se hodně změnilo. Od moře na nás dýchl chlad, bylo zataženo a foukalo, tak se po vystoupení z auta pořádně oblékáme. Jedeme na Cape cross podívat se na největší kolonii lachtanů na světě. Tereza si to přála. Vlastně následující dny jsou tak trochu vždy na přání jednoho z nás, takže by se těžko něco vynechávalo.

Ukázalo se, že vůbec nevadí,  že jsme nedojeli už včera na pobřeží,  protože ke kolonii vás pustí od deseti hodin do pěti. Takže máme tak trochu štěstí,  když jsme si to nezjistili a přijíždíme za pět deset. Platíme 80 N$ za osobu a 10 N$ za auto a dostáváme povolení k vjezdu. Od parkoviště pak vedou dřevěné chodníky se zábradlím a mimo ně se nesmí. Jsou jich tu tisíce, leží těsně vedle sebe, jsou ve vodě, řvou a smrdí :) Vzhledem k zimě jsme tu moc dlouho nepobyli. Při odjezdu zastavujeme ještě u silnice a prohlížíme si vystavené kusy soli, které si můžete vzít a peníze za ně hodit do kasičky. Ceny od 10 N$ až po 100 podle velikosti.

Ve Swakopmundu zastavujeme na nákup, dotankování a oběd. V supermarketu se nám podařilo koupit maso z kudu, tak doufám, že u Spitzkoppe si ho večer ugrilujeme. Na oběd jsme si vybrali Ocean basket a dáváme si tam výbornou variaci ryby a mořských plodů. Pak si jdeme projít trochu městečko a podívat se na pláž.

Spizkoppe byla také na přání Terezy, která uvažovala, že bychom vyšli na vrchol. Je to druhá nejvyšší hora Namíbie a přezdívá se jí africký Matterhorn. K výstupu si ale musíte najmout průvodce, kterému se platí docela dost peněz na hodinu a musíte mít vlastní lezecké vybavení - což nemáme. Ale i tak to stojí za to se tu zastavit. Platíme 100N$ za osobu v kempu za 150 N$ za místo pro kempování. Zaplatit se dá i kartou, ale pouze VISA. Dále u recepce kupujeme dřevo na gril za 30 N$. Ukazuje se pak,  že dřevo bychom našli i na místě, i když sbírat ho je zakázáno, ale přijeli jsme těsně před západem slunce, takže jsme ho raději vzali rovnou, než se vracet.

Přijíždíme ke skále, kde už sedí spousta lidí a kouká na západ slunce. Nebo spíš koukala, my jsme přišli o pár minut pozdě, ale skály jsou ještě zbarvené do červena, i když asi už ne tak jak bychom viděli o pár okamžiků dříve.

Místo na kempování hledáme za tmy. Dostali jsme mapku, kde se kempovací místa nachází a když už jedeme asi k sedmému a je zase obsazeno, začínáme být docela otráveni. Navíc ta cesta tu místy už pro naše auto není. Lucka dokonce nevydržela a šla se zeptat k jednomu stanu, zda by nevadilo, kdybychom se k nim připojili. Nestihla však ani doříct otázku a na její "Would you..." uslyšela "Would you". Nakonec se nám podařilo najít místo pojmenované Secret 1, tak si stavíme stany, Iva a já jíme ugrilované medailonky kudu a koukáme na hvězdy. Je to moc hezké místo na táboření.