Cestování > Ukrajina na kolech > Etapa naděje a zklamání

Etapa naděje a zklamání

16.8.2006
Vildovi se včera to mléko sehnat podařilo, takže se večer ještě dělala pudingová kaše. Ranní probuzení a vykouknutí ze spacáku bylo docela příjemné, protože venku svítilo sluníčko. J

Pomalu jsme se balili a snídali, když tu k nám najednou přišel rozzuřený ochránce parku, který po nás chtěl pět hřiven za to, že jsme přespali v chatičce. Tak dlouho jsme s ním měnili hřivny, až odešel s tím,  čím přišel a já strčil do peněženky to, co jsem z ní předtím vyndal.

Těšil jsem se do Koločavy a proto jsem Vildu honil, ať už jedeme. Zpáteční cesta opět potvrdila krásu Siněvirského parku. Ve vesničce Siněvir jsme to na křižovatce střihli doleva. Koločava samotná nás přivítala trhem, kde jste doopravdy sehnali vše, co jste potřebovali. My jsme potřebovali jenom chleba a vodu.

Podařilo se nám nalézt hospodu s názvem Četnická stanice, školu s muzeem Ivana Olbrachta, kde však měli zavřeno a taky jsme byli na místním hřbitově, kde jsme se však od místního domorodce dozvěděli, že Nikola zde pohřbený není a jeho mohyla se nachází kdesi v horách – zklamání první.

Boršč v hospůdce sice nebyl tak dobrý jako ten U Lva, ale zasytil, což bylo důležité. V jednom obchůdku nás prodavačka mírně ošidila (celkem o 60 kopějek) – zklamání druhé.

Muzeum Ivana Olbrachta nebylo otevřené ani odpoledne – zklamání třetí.

Zhruba o půl třetí jsme vyrazili na Komsomolsk. Jednalo se zase o velký výstup až téměř do oblak. Pomalu jsme se ploužili vzhůru a cestou jsme obdivovali výhledy do okolní krajiny. Nejlepší to bylo ale úplně nahoře, kde bylo opravdu nádherně.

Zato sestup by se dal nazvat etapou hrůzy. Napadá mě, že by se na této trati mohly testovat kola na to, co vydrží. Určitě to však nebyla cesta pro trekové kolo s plně naloženými bágly. Opravdu nevím, jestli jsem víc času s kolem strávil ve vodě anebo v blátě na cestě.

Výstup a následný sestup měřil 14 kilometrů a celá tato trasa nám trvala 3,5 hodiny. Jediné, co na tom sestupu bylo pozitivní, je fakt, že obě naše kola přežila bez ztráty kytičky. Jenom brzdové špalky byly od té doby nepoužitelné.

Když jsme se nakonec dostali k řece Těresvě, tak jsme pohledem na hodinky zjistili, že tu doporučovanou cestu už jet nemůžeme a tak jsme se po krátké očistě v Těresvě vydali po proudu řeky do civilizace – zklamání čtvrté.
Nakonec jsme ve stanu zase nespali, i když jsem ve svahu u sloupu NN na konci vesnice Ruské Mokré našel krásné místo, protože Vilda zjistil od domorodců, že nedaleko odsud je kemp. A tak jsme za 25 UAH spali v postýlce a Vildovi se podařilo i osprchovat v teplé vodě.

Útrata
26,- UAH     nákup potravin
2,- UAH     příspěvek žebrákovi
25,- UAH     ubytování

Počasí: jasno, kraťasy s tričkem

TTD: 57,1 km, doba jízdy 4:40

Trasa: jezero Siněvir - Siněvirská Poljana – Siněvir – Koločava – Komsomolsk – Ruská Mokrá