Tylov 1998 - Cesta do pravěku 4.-18.7.1998

   Motivem pro tento tábor byl stejnojmenný film Karla Zemana, který jsme shlédli na videu těsně před táborem. Není jednoduché cestovat do pravěku, zvlášť když počasí tomu nepřeje, a tak se stalo, že většinu tábora jsme strávili ve čtvrtohorách a až na poslední chvíli jsme překročili do třetihor z nich do druhohor a poslední den jsme v závěrečné hře prošli celými prvohorami.
    Myslím si, že tematika byla zajímavá, proto jsem se rozhodl věnovat nějaký čas tomu, abych zveřejnil několik nápadů z tohoto táboru na Internetu. Pokud se je rozhodnete převzít, přeji vám mnoho úspěchů a budu velice rád, když mi sdělíte své zážitky a případně rozšíříte tuto stránku o další zajímavé hry a nápady, které se k této tematice hodí.

    Nejprve úvodem pár věcí o organizaci tábora. Měli jsme šest družin, které představovali výpravy do pravěku, které jdou po stopách výpravy z filmu. Každá si zvolila svůj název (Dronti, Karibu, Trilobiti, Archeloni, Pratrepky, Machairodové), může mít i svůj deník výpravy. Na začátku tábora jsme všem sebrali hodinky - když cestujete do pravěku, k čemu by vám byly a potřebovali jsme to kvůli dalším hrám. Například na začátku tábora bylo vypsáno několik zkoušek, které šly mimo bodování, ale přesto byl velký zájem o jejich plnění. Jednou ze zkoušek byl odhad času...

Jak vypadal takový den u nás na táboře?

• rozcvička - probíhala formou hry. Hned po budíčku mohli všichni vyrazit a objevovat novou zvěř. Tu představovali lístečky rozházené po okolí s obrázkem zvířete z aktuálního geologického období. Kolik různých zvířat objevili, tolik bodů dostali. Pokud jako první objevili nový druh, získávali body tři.
• práce
• praxe - náš tradiční název pro činnost po družinách. Družiny dostaly úkoly na celý tábor, které se na konci hodnotili. Měli se za úkol vcítit do role pravěké tlupy, která si chce postavit vlastní chatrčku, vybavit se zbraněmi, vyrobit šperky, hudební nástroje a k závěrečnému táboráku vymyslet a secvičit tanec - bez mluvení a za doprovodu vyrobených nástrojů. Také se barvili látky přírodními barvivy a na plánu bylo i vaření a výroba placek, když by dostali jen zrní.
• hry - ty jsou podrobně rozepsané níže.
• volno, kroužky

Zahajovací hra - vyplutí
    Výpravy se dozvěděli, jak se dá dostat na takovou cestu do pravěku a po seskládání zprávy ze 103 lístečků rozházených na louce se vydali hledat mapu, která jim prozradila tři místa, kde byly rady, co udělat, aby družina mohla do pravěku vplout. U první zprávy si každá výprava vzala tři provázky ze stromu špagátovníku, pak našli vhodné dřívka na loď a nakonec u pumpy byl návod, jak má loď vypadat. Pak měli loď chvíli řídit (bidlem) až k mostku, který byl označen výrazným křížkem a představoval onu jeskyni, kudy se předchozí výprava čtyř hochů vydala na svou cestu.

Po ní jsme sebrali všem hodinky. Úkolem družin bylo sehnat co nejvíce časoměr - hodinek, budíků... No a když jásaly kolik toho mají, dozvěděli se, že třeba vyhráli, ale že se s nimi uvidí až na konci tábora. Protesty jim k ničemu nebyly.

Doba ledová
   Jako motivaci jsme zahráli kousek z filmu, kdy výprava přijíždí k ledovým krám, drkotáme se říkáme nejmenšímu, který představoval Jirku z filmu, ať si vezme svetr, ať nenastydne. Pak se otáčíme na děcka a ptáme se jich jestli jim není zima.
    Každý má za úkol na sebe dostat co nejrychleji 15 kusů oblečení a která výprava je nejrychleji celá připravena a nastoupena, vyhrává.

Skalní malby
    Pomalu připravujeme výpravy na setkání s člověkem. Malý lesík představuje jeskyni pravěkého lovce, a úkolem každého jednotlivce je v ní najít a obkreslit si co nejvíce maleb, které najdou.

Stezka pravěkého lovce
    Zatímco se pralidé připravovali, výpravy byly svolány na jedno místo a ukázal jsem jim pazourek a kyj a řekl, kde jsem to objevil. Také něco o tom, jak takoví lovci žili a jak se mají výpravy k nim chovat. Připravit je na to, že jsou primitivnější a pokud jim nebudou rozumět, měly by se přizpůsobit výpravy jim, ne naopak.
    Následovalo několik úkolů, potřebovali jsme, aby výpravy nedorazili současně. Každá výprava měla sepsat uvítací řeč pro pračlověka - na ní se musel každý člen podílet nejméně jednou větou. Dále výprava nesla pračlověkovi něco na jídlo a pití (oplatek, jablko a čaj v ešusu), dostala na cestu nafukovací balón, který musela před sebou kutálet a nesměl prasknout, jinak by to znamenalo, že výprava nepostupovala opatrně. Kolem cesty byly tyto úkoly:
    Jděte se svázanýma nohama;
    Jen jeden z vás může vidět;
    Jdete přes nebezpečné území - vyzbrojte se metrovým klackem;
    Vyrobte pračlověkům náhrdelník;
    Seberte každý kámen, který odpovídá vaší velikosti. Před pračlověky je pak poskládáte podle velikosti - teprve potom s Vámi budou mluvit.
    Pračlověk nesnáší červenou barvu - ne aby něco takového potom na Vás bylo!
Pralidé představovaní čtyřmi vedoucími dobře věděli, co dělat. Když doběhla první výprava, čekali, až poskládá kameny a předá jim dary. Nad náhrdelníkem jásaly, čaje se nenapili dokud se nenapil před nimi někdo z výpravy. Pak si nechali přečíst řeč, chtěli, aby je výprava namalovala. Pokud někdo měl na sobě přece jen něco červeného, strašně vřískali a zuřili. Ovšem to hlavní bylo, že měli svou řeč (něco podobného jistě znáte - místo každé samohlásky říkali U a na začátek každého slova přidali HU). S každým se chtěli seznámit a chtěli, aby jim řekl jak se jmenuje (pochopitelně v jejich řeči i přivítací řeč se četla nakonec v jejich řeči). Vypadalo to asi takto: Huuhuj! Huju husu hujmunuju Huňuňu. Hujuk husu hujmunujuš?

Bránění ohně
ten měl pro takového pravěkého lovce obrovskou cenu a nesmělo se stát, že by tlupa o oheň přišla. Každá výprava si tedy měla vyzkoušet, jak by dokázala uhájit oheň. Každý v družině měl svíčku a navzájem se bránili, aby družina o oheň nepřišla. Komu zhasla, nemohl si odpálit a byl vyřazen. Kdo zůstával, bojoval dál. Chránil svůj plamen a snažil se sfouknout svíčku nepřátelům z jiných družin.

Živá abeceda
    Tato hra se tematiky moc netýká, ale zařazuji ji sem proto, že měla velký úspěch
ABECEDA - každý z nás ta písmenka zdá, ale zde se můžeme nově zamyslet nad jejich tvary - úkolem totiž bude pro všechny tři skupiny vytvořit ze stojících těl co nejrychleji zadané slovo. Nejprve na zkoušku slovo Tylov, pak Belmondo, Pratonda, Huňuňu a potom ne na rychlost, ale vytvořit co nejkvalitněji slovo Stopaři. Hra měla úspěch a Kiwiho skupina sama od sebe poskládala nazávěr slovo Rapid. Byl jsem tak překvapen a potěšen, že jsem si to zapomněl vyfotit. No ty fotky jsem si z této hry vůbec představoval lepší, ale hlavně že vyšla hra.

Lov zvěře
    Je dobré motivovat tím, že pravěcí lidé museli být v tomto hodně obratní, museli umět rychle a dlouho běhat, mít dobrou trefu při házení atd.
    Každý instruktor měl 10 lístků se svou přezdívkou (10 životů) a každé dítě mělo 3 papírové koule (kameny, kterými mohlo zvěř zasáhnout). Instruktoři se šli schovat do lesíka a pak za nimi vyrazili lovci. Za zásah dostali lístek a vydali se za jiným. Instruktoři představující zvěř se skrývali ale hlavně se nechávali pronásledovat lovci. Není to schovávaná!

Průzkumné cesty
    Výprava vyrazí do okolí tábora, mimo civilizaci, plní různé úkoly a poznává okolí. Na mapě má zaznačené dvě místa, která má navštívit. Jedno je místo rozhledu po kraji a druhá je jeskyňka, kde najdou nějaké věci, které si smí odnést jako suvenýry od pravěkého lovce. Na začátku hledali zprávu, kterou byl jeden list deníku předchozí výpravy.

Snídaně na stromě     Původně člověk nebyl vzpřímený, většinu času strávil ve větvích na stromech, podobně jako opice. Proto jsme si vyzkoušeli jaké to je třeba snídat na stromě. Každá výprava si vybrala jeden strom a tam se pěkně najedla.

Přechod do třetihor
    S vedoucím hry vyrazili dopoledne průzkumníci a měli za úkol popisovat trasu, kterou prošli a kde jsou pro výpravy zprávy. Když se vrátili, mohla začít hra:
    Nejprve každá výprava měla za úkol předvést svou šikovnost, že dokáže přepravovat oheň po vodě. Dostaly sekery, provázky, dřeva a svíčku, kterou bylo třeba přepravit od mostku k umývárkám. Ti co to nezvládli si vysloužili pětiminutové zdržení na startu. Před startem průzkumník předal výpravě, se kterou doteď nesměl mluvit, své zápisky a mohl jim říkat co chtěl a jak dlouho chtěl, ale na trasu s nimi nesměl. Z tábora kolem latrín a kopřivama přes potok, dále po cestě ke stodole, tak se uhnulo na louku a po ní do kopce k lesu. Uprostřed louky byla první zpráva. Výprava si měla zakreslit část krajiny (možná se použije na závěrečnou hru, ale to oni zatím něvěděli). V lese se kupodivu neztratili a zdárně našli druhou zprávu, kde se dozvěděli, že před moderním člověkem existoval homo habilis - člověk zručný. Od nyní měli zakázáno používat řeč. Další zpráva u skály jim představila homo erectus - člověka vzpřímeného. Dále museli vyrazit s holí, o níž se při chůzi opírali až poslední zpráva jim sdělila, že předchůdcem člověka byl Australopithecus. To již byl skoro cíl, protože těch 50 m ke mně překonali po čtyřech.

Šelmy
   Jsme na konci třetihor, 25 mil. let v minulosti. V té době žili už předchůdci člověka, ale také na konci třetihor došlo k velkému rozvoji šelem. Příkladem může být právě šavlozubý tygr - Machairodus, jehož tesáky měřily až 14 cm.
   Louka tedy byl prostor, kde zvěř měla hojnost potravy (bílé a červené lístky) a kde také lovily šelmy představované instruktory. Úkolem družin bylo sehnat co nejvíce potravy. Pokud jedinec unikl šelmám a donesl družině lístek, získal tak pro ni bod nebo dva za červený lístek.

Houfování tlup (molekuly)
    Všichni se procházejí a když se zavolá číslo - třeba 5 - musí se vytvořit skupinka tolika lidí tj. pětice. Koho je víc nebo míň, ti všichni vypadají. Vždy je čas na to, aby se případně někoho nadbytečného zbavili.

Obrana vůdce tlupy
Každý tlupa si vybrala vůdce, o něhož když přišla, tak se rozpadla a skončila. Vyřazovalo se vytažením šátku - ocasu.

DEN NAVÍC - přechod do druhohor
Byl jsme zvědvý, jak toto dopadne, ale povedlo se. Nechávám formou vyprávění:
Je 1:30, všichni instruktoři vstávají. Chystáme den navíc. Příchází Marta, Miloš, Brácha, vše jak za normálního dne. Rozdělujeme si stany - dva až tři na jednoho. Před druhou rozjíždíme akci. Počasí je skvělé - skoro přesně takové, jaké jsem potřeboval, až na ten měsíc, který svítí i skrz mraky. Ségra tluče do bubnu, instruktoři u stanů dupou a vydávají tlumené výkřiky ještěrů. Jsme na konci druhohor. 2:00 Ňuňa, vedoucí dne, píská budíček a instruktoři se vrhají do přidělených stanů a budí všechny. Postupně se na náměstíčku objevují rozespalé, mrzuté postavy. Někteří z nich reagují správně a začínají sbírat lísky s novou, druhohorní zvěří. To však už Ňuňa píská rozcvičku - objevování zvěře. Mám plné ruce práce zapisovat, kdo kolik toho objevil. A těch nových zvířat! Hygiena, příprava na snídani píská Ňuňa. Každý dostává jeden plátek makovce a trochu čaje. Víc toho na dnešek není. Příprava na ranní nástup. Zde se účastníci výprav konečně dozvídají co se děje.
    Vysvětluji jim, že jsme se právě dostali na konec druhohor, 65 mil. let, do doby, kdy vyhynuli dinosauři. Proč vyhynuli? Země se pravděpodobně srazila s velkým asteroidem nebo jádrem komety. Náraz ovlivnil celou zemi. Do ovzduší se dostalo obrovské množství prachu, který zahalil celou oblohu a ta se stala neproniknutelná pro záření a teplo. Takže tma a zima způsobily, že život začal skomírat a takové několikatunové obludy jako dinosauři nemohli sehnat dostatek potravy.
    I proto bylo toho dnes na snídani tak málo a oběd a večeře nebudou vůbec. Rozhodli jsme se tedy dnes zrušit práce i praxe a jediné, co dnes budeme dělat, že podíváme po okolí, jestli nenajdeme nějaké umírající veleještěry. Na nástupu neměl nikdo žádný dotaz ani připomínku, jen Miloš se snažil naladit i ty, kterým se den po tmě nelíbil a také připomněl, že je kolem noční klid. A Ňuňa si to neodpustil a naklusal se svým PPPPP (Pytel Plný Páchnocích Plesnivějích Ponožek), který asi v nejbližší době projde plamenem, když se o PP nikdo nehlásí. "Tábore pozor! K bodování stanů rozchod!" Všichni dnes měli za stan 5 bodů - žádný nepořádek jsme neviděli. Příprava na hru -
Objevování umírajících dinosaurů.
Každý instruktor se svíčkou či baterkou si vybral místo v okolí tábora, kde představoval umírajícího dinosaura (Plesiosaurus, Ichtiosaurus, Bublinosaurus, Ňuňodaktyl, Rapidosaurus ...) a úkolem členů výprav bylo za danou dobu jich co nejvíce objevit. Dinosauři se jim věnovali autogram. "To nám ten den ale utekl," říká Ňuňa po hře, "příprava na večerku!" Nevím jak ostatním, ale mě se to líbilo.
   Den navíc rozhodně nevynechávejte! Je docela náročný, zpočátku děcka budou asi rozmrzelé, ale pak na to budou dlouho vzpomínat. Většina jich to už další den hodnotila kladně. Perličkou byl odhad času. Hodiny v kuchyni jakož i na rukách všech instruktorů jsme seřídili místo na 2:00 na 7:30, čas normálního budíčku. Některé malé děcka tomu skutečně uvěřili a odhadovali čas kolem osmi hodin ráno. Tento odhad jsme nepočítali...
    Jen si dobře rozmyslete, kdo co bude dělat. Musí celý den jít ráz na ráz. Žádné prodlevy, pak to bude pro všechny nezapomenutelný zážitek.

Závěrečná hra - průchod prvohorami k silurskému moři
   Ocitli jsme se v prvohorách. Na celé toto dlouhé období máme jen jeden den. Vlastně jen jednu hru - závěrečnou. Dopoledne se vyhodnocovali praxe. Udělali jsme obchůzku po chatrčích jednotlivých družina a družina mohla svou chatrčku vychvalovat, upozorňovat na detaily. Na závěr pak každý hlasoval o tom, která se mu nejvíce líbila. Mělo se hodnotit, vše, co se na praxích mělo udělat tj. chatrč, zbraně, ozdoby i obarvené látky. Všichni však se většinou soustředili na chatrčku. Nebylo to vůbec jednoduché rozhodování - každá družina to měla perfektní. Ti měli o něco lepší chatrč, ti zase měli dobré zbraně, druzí zase krásné náhrdelníky. Takže jsme se s Ňuňou nakonec dohodli, že vyhráli všichni, že se snažili a nebudeme to započítávat do bodování družin. Kromě táboráku zbývala už jen velká závěrečná hra:
   Na louce před lesem byl start. Tam každá družina dostala tuto zprávu v morseovce. Kdo ji měl, utíkal si ke mně pro lístek, který však byl prázdný a přesto ukrýval cenou informaci o první zprávě. To si však družina musela ještě přiběhnout se svíčkou pro oheň, který zviditelnil neviditelné písmo. A ejhle - výrazný strom na kopci, který jsme už jednou kreslili (původně se mělo startovat z tábora, ale pak jsem si to rozmyslel, takže strom byl krásně vidět). Na stromě byla pověšená buzola a u ní zpráva - 51 dílků. Když dobíhám ke stromu, Dronti klusají jako první a zrovna na opačnou stranu. Pověšená buzola měla totiž 60 dílků, proto tam Bublina napsal dílků a ne stupňů, ale Ferda z Drontů byl vybavený svou (normální) buzolou s 360 dílky. Následovala cesta podél kamenných pyramid na louce a na další louce po lístečkách s písmeny, které dohromady daly další zprávu. Tím nudná část skončila a dostali jsme se do lesa a zároveň překonali kopec. To je úplně o něčem jiné. Družiny jako by ožily a začaly skutečně závodit. Nejprve se utrhly Pratrepky, u další zprávy odhalil Brůča bleskově cestu podél bukových větviček na smrcích, ale to už doběhly další dvě družiny a byly jim v patách. Od poslední zprávy na konci lesa vyběhli na polňačku se svázanýma rukama také jako první, ale těsně před lomem díky špatně napsané zprávě začaly hledat kámen se znakem oddílu dříve než měli a když byli konečně na správném místě, byly tam družinky už čtyři (asi během necelých dvou minut se všichni seběhli). Všichni chodili po břidlici a hledali a hledali a najednou nejmenší ze všech - Havranpírko - zvolala "Jé, tady je nějaký šutr, co s ním mám dělat?" a tak zajistila Machairodům vítězství, protože pod ním byl závěrečný citát z filmu.

   A tak Machirodové dorazili jako první k prvohornímu moři a objevili u něj trilobity. Každý si z této hry jednoho odnesl - ten by mu měl sloužit jako vzpomínka na Cestu do pravěku. Mohli si šáhnout i na skutečného zkamenělého trilobita, kterého jsme měli také s sebou a i oni tedy drželi v rukou trilobity, které dělí 500 miliónů let. Víc jsme pro ně udělat nemohli.  Všem výpravám se tedy cesta povedla dovést až do konce. Končí bodování, končí hry, končí tábor. Teď se všichni do večeře vrátí a o půl osmé začne slavnostní závěrečný táborák. V šest se za námi přišel podívat sympatický pan starosta a stihnul i část táboráku. Ten zapalovali tradičně ti nejlepší z každé družiny, které instruktor určí. Po zahájení jsme hned přešli na to, na co měla každá družina čas v průběhu celého tábora v praxích, na pravěké tance. Ty byly stejně jako i chatrče s výbavou perfektní. Po nich družiny mohli předvést své scénky a pak došlo na výsledky bodování. Tím skončila oficiální část táboráku, mladší si šli lehnout, ostatní se vysléct z krojů a více se obléct a pokračovalo se písničkama.

Závěrem
    Cílem této stránky je především pomoci vedoucím táborům při přípravě tábora. Na druhé straně jsem se občas neubránil spíše psaní toho, co jsme zažili než strohého připravte si, budete potřebovat apod. Myslím, že to není na závadu a může to napomoci vcítit se do života tábora. Pokud je to možné, doporučuji shlédnout již zmínění stejnojmenný film nejlépe těsně před táborem nebo na jeho začátku (vedoucí samozřejmě dřív). Pokud si dáte práci jako my s výrobou asi 70 trilobitů (otisk do plastelíny, odlití sádrou, namalování temperkama nebo vodovkama a přetření matným lakem), pak máte originální dárek pro každého účastníka tábora.

Rapid, vedoucí programu na táboře oddílu Stopaři

Materiály, které se vám mohou hodit.