Na Machu Picchu jsme chtěli vystoupat po svých, takže jsme vstávali už ve 4.15, abychom tam byli mezi prvními. Po tmě jsme šli nejdříve po rovině a za mostem pak cesta začala prudce stoupat. Na Machu Picchu se dá vyjet autobusem asfaltovými serpentýnami ($7 za jednu cestu, první jede 5:30) nebo vyjít pěšky po schodech, které vedou napříč silnicí. Cesta nám trvala asi 1,5 hodiny a protože jsme vyrazili o něco později než jsme plánovali, byli nahoře už i turisté z prvních autobusů. Protože ale bylo pod mrakem, tak se stejně žádný východ slunce nad ruinami nekonal, takže nám to až tak nevadilo. Vstup na Machu Picchu se otevírá v šest ráno.

I přes mraky byl pohled na nejslavnější inckou památku úchvatný. Ze začátku jsme docela bloudili, protože jsme nemohli najít místo srazu s průvodcem, ale nakonec jsme to do začátku výkladu stihli. Procházeli jsme městem a poslouchali výklad o jednotlivých budovách a zajímavostech. Po třech hodinách se s námi průvodce rozloučil a my měli čas si projít ruiny ještě sami. Bohužel začalo pršet, takže jsme to po další hodině vzdali a vydali se na zpáteční cestu, kvůli počasí autobusem. V poledne jsme měli sraz s ostatními na nádražíčku a ve 12.34 jsme odjížděli vlakem zpět do stanice Hydroelektrico, kde už na nás čekalo auto, kterým jsme zbytek dne jeli do Cusca. Cesta trvala opravdu dlouho, do Cusca jsme se vrátili až před 21. hodinou a ubytovali se znovu v hostalu Acostás, kde jsme měli rezervaci. V Cuscu nastala poslední komplikace od této CK, kterou tedy moc nedoporučujeme, a to, že řidič zastavil na okraji Cusca a tvrdil, že tady na autobusovém nádraží končí, dál že mu to cestovka nezaplatila. My se ale nedali, a tak nás aspoň jako kompromis zavezl do centra.

NEDOPORUČUJEME
Cestovku Chunkaski Travel se kterou jsme byli na MP, naše problémy byly sice jen menší, ale byli i tací, kteří ztratili den tím, že prostě je cestovka ráno nevyzvedla a nedala ani vědět.