Nazka

Ráno vstáváme docela brzy, kolem šesté, a potichu se snažíme sbalit batohy. V noci k nám na pokoj totiž přibyli dva nocležníci (pokoj v hostelu byl pro šest lidí), čehož si Simona, která spí se špunty v uších vůbec nevšimla a byla notně překvapená, a my je nechtěli budit. V hostelu i okolí bylo liduprázdno, krásné svěží ráno mě i přes brzký budíček naplňovalo radostí a očekáváním dalších zážitků. Simča na recepci objednala taxi, kterým jsme dojeli zpět do Icy a tam přestoupili na bus do Nazcy. Po vystoupení se na nás opět vrhli nahaněči s nabídkou těch nejlepších výletů. Zprvu jsme je odmítali, ale nakonec se nechali ukecat dlouhovlasým indiánem Louisem, který uměl anglicky. Nechali jsme se odvézt do jeho hostelu Hospedaye Yemaja a předložil nám svoji nabídku na lety nad obrazci. Výhodou bylo, že v hostelu bylo veškeré zázemí a my si tu mohli zadarmo nechat věci a používat záchod I koupelnu po celý den. Po několikerém smlouvání o ceně letu jsme s Louisovou nabídkou souhlasili (Simona svou výřečností dokázala, že jsme k letům získali v ceně ještě odpolední výlet k ruinám a akvaduktům za a to vše i letem za $65 z původních $80). Batohy jsme si tedy nechali v hostelu a vyrazili autem na letiště. Docela dlouho jsme zde čekali, pak nás odvezli na centrální letiště, kde jsme se zaregistrovali a krátili si čekání na náš let obcházením stánků se suvenýry. Tady jsme si poprvé koupili bonbony z cocy.

Letadla, která slouží k vyhlídkovým letům nad obrazci jsou malá, pro pět turistů plus pilota. Bylo nám sice nabídnuto i větší letadlo za menší cenu, ale tam je nevýhoda, že někdo by seděl v prostřední řadě a hůř viděl. Naši skupinu doplňovala Švýcarka. Po přečtení několika cestopisů jsme dali na radu a snažili se před letem nic nejíst. Já měla z letu celkem obavy, tak jsem radši spolkla I kynedryl a byla nakonec úplně v pohodě. To se ale nedá říct o té Švýcarce, která let neustála a zvracela. Tomovi za foťákem taky nebylo úplně dobře, takže polovina fotek je prý focena od pasu:) Let byl velmi zajímavý, pilot nám ukazoval známé obrazce (velrybu, astronauta, psa, opici, pavouka, kondora, kolibříka, ruce, strom, plameňáka) a aby všichni všechno dobře viděli, letadlo střídavě klopil na obě strany. Let trval asi půl hodiny, ale určitě to byl zážitek, za který stojí ty peníze dát. Pokud je vám líto peníze za let utratit, ani do Nazcy nejezděte, nic moc zajímavého tu jinak není a obrazce ze země neuvidíte, I když jedna vyhlídková věž tu prý je, výsledek není nic moc. Obrazce jsou totiž obrovské (až 200 m).

Po letu jsme se vrátili do hostelu, kde na nás čekal průvodce a vzal nás na prohlídku akvaduktů – kruhových studen, které tvoří promyšlený vodní systém a nějakých ruin, které nás ale příliš neuchválity. Na zpáteční cestě jsme se stavili ještě na krátkou prohlídku místního muzea keramiky a pak se s průvodcem rozloučili.

Plánovali jsme noční přejezd do Arequipy, takže jsme si ještě navečer prohlédli centrum Nazcy a ani nevím proč, zašli do místního muzea Antonio, kde celkem nic nebylo a ještě to stálo nehorázné peníze.

Na náměstí jsme si dali dobrou večeři v místní restauraci a zbytek času strávili v hostelu na internetu. V 22.15 jsme měli jet autobusem do Arequipy, měl sice zpoždění, ale přijel. Byl to autobus se stewardkou a dostali jsme I snídani.

obsah

další den >