Ráno vstáváme na budík v 6.00, abysme stihli sbalit a sejít do recepce, kde nás v 7.00 vyzvedl taxík a vezl do přístaviště ..., odkud jsme pak člunem jeli na ostrovy Islas Ballestas, nazývané také Galapágy chudých. Přestože bylo pod mrakem a na lodi docela zima, stál celý výlet určitě zato. Cesta k ostrovům trvá asi hodinu, míjeli jsme známý trojzubec v písku na poloostrově Paracas a pak už jsme obdivovali zdejší faunu. Ostrovy jsou chráněné, nesmí se na ně vstupovat, takže je kolem nich spousta člunů s natěšenými turisty. Na ostrovech žijí tisíce ptáku - kormoráni, tučňáku, tuleni...

Islas Ballestas
Ostrovům se také někdy říká Guano Islands, a to z toho důvodu, že ostrovy jsou pokryté ptačím trusem neboli guanem, které je od 19. století důležitým vývozním artiklem. Na skalnatém pobřeží ostrovů žijí obrovská hejna pelikánů, tučňáků, mořských racků, terejů a kormoránů. I vody jsou plné života a někdy zcela černají od tmavých těl lvounů. Ještě zajímavější pohled na divokou přírodu nabízí poloostrov Paracas. Při plavbě na ostrovy čluny míjí Paracaský trojzubec, 128 m vysoký a 74 m široký geoglyf vytvořený ve svahu strmého kopce. Dodnes není znám přesný důvod jeho vzniku, ani jeho autoři. (z Rough Guides  Peru)

Výlet na ostrovy jsme zvládli během dopoledne, takže jsme pokračovali dál na jih a rozhodli se, že ještě navštívíme oázu Huacachinu, se kterou jsme puvodně nepočítali. Dalo se ještě kouknout na plameňáky na poloostrově Paracas, ale to jsme zavrhli, že plameňáků si užijeme v Bolívíí. Cestovali jsme opět se společností Soyuz a vystoupili v Ice, odkud do 4 km vzdálené oázy jezdí taxi. Oáza nás naprosto nadchla,  přestože byla maličká, zato okolní duny byly vysoké až dost. Pája se Símou si pujčili prkna, že vyzkouší sandboarding, takže jsme si nechali věci v té cestovce a vydali se nahoru na dunu. Dostat se tam není úplný máček, nám to stačilo jednou, Pája se Símou šli 2x. Na vrcholu duny jsme se chtěli vyfotit, tak jsme se rozhlíželi, kdo by nás mohl cvaknout a na řečnickou otázku "Kdo by nás mohl vyfotit?" se ozvalo česky "A co třeba já?" :) češi jsou prostě všude. Simona s Pájou si dunu sjeli na prkně, písek pak měli úplně všude...

V oáze se nám tak moc líbilo, že jsme se rozhodli zde přeconovat. Šli jsme si najít ubytování a pak na procházku kolem jezírka a na západ slunce, na které jsme si ale vyšli už pozdě, takže jsme ho nestihli. Docela hladoví jsme ochutnali první peruánské jídlo v restauraci - krémovou polévku a rýži se zeleninou a něco jako rizoto. Turistické menu za 10-15 solů. Tom si taky objednal proslulou Inca colu - už nikdy více:) (chutná jako rozpuštěné bonpary).

Protože bylo jasno, šli jsme po večeři se podívat na hvězdy. Na severu bohužel svítil trochu měsíc, takže na nás zbyly jen neznámé souhvězdí. Pět až deset minut jsme bezradně hleděli do mapky a zpět na oblohu, až pak Tom poznal souhvězdí Štíra. Na pokoji jsme se pak podívali na poslední mapku, kterou jsme zapomněli vzít s sebou a podvrdili si, že to další byl skutečně Jižní kříž a vedle něj Kentaurus.

fakta
Výlet na Islas Ballestas: 40 Sol/1 osoba
taxi na Panamericanu: 6 Sol/auto
Pisco – Ica: bus Soyuz; 4 Sol/1 osoba; 1,5 hodiny
Ica – Huacachina: taxi; 6 Sol/auto; 20 minut
sandboarding: půjčení prkna na 1 hodinu – 6 Sol
ubytování 15 Sol/1 osoba
večeře: menu 12 Sol (chřestová polévka, smažená rýže + kuře; houbová polévka, rýže + vařená zelenina, Inca Cola)