Amazonská pánev v Brazílii byla pod mraky, ale
Andy v Bolívii byly z letadla vidět krásně.
A pak se objevilo něco, co vypadalo jako moře,
ale brzo mi došlo, že to je blbost, protože jsme stále nad Andami a že
to je jezero Titicaca
|
Noční let
uběhl celkem rychle, většinu jsme prospali. Zato na letišti v Sao Paolu
jsme zažili neskutečný chaos. Měli
jsme dvě hodiny do odletu dalšího letadla, což by samo o sobě
bylo celkem dost, kdyby nás nemátli cedule, které nás posílaly
na zcela jiný terminál. Bohužel nám nikdo dost dlouho nedovedl říct,
kde si teda máme naše palubní vstupenky vyzvednout.
Nakonec jsme kýžené místo našli, ale stejně jsme zustali
rozčarovaní, protože jsme ani jeden neměli lístky vedle u sebe.
Naprosto nás rozházeli a nebyla s nima řeč. Takže poslední let
- 5 hodin do Limy jsme strávili v podstatě každý sám...
Konečně
na jihoamerickém kontitentu! Pohledy z letadla už nás nějakou
dobu lákaly a dlouhým letem unavená těla byla ráda, že jsme se
konečně mohli protáhnout. S bágly jsme neměli sebemenší
problém, takže jsme se brzy ocitli v peruánské realitě před
letištěm. "Taxi, taxi?" Otázka, se kterou se bílý
turista setkává na každém rohu, mě zastihla zcela nepřipravenou.
Nestihla jsem se ani nadechnout a byli jsme taxikáři doslova
obklíčeni. Dbalí rad z pruvodcu jsme si jich snažili nevšímat,
protože v prostoru letiště jsou taxíci mnohem dražší než
venku. Ale nakonec se ukázalo, že nám nabízí odvoz taxíkem od boční
brány letiště za cenu, kterou jsme měli zjištěnou - 35 solů. Kurz na
letišti nebyl příliš výhodný, takže Simona domluvila, aby taxikář
zastavil u nějaké výhodné směnárny - což udělal. Zastavil u směnárny
svého známého, která se nám nepozdávala a pak zastavil až u
autobusového nádraží a chtěl zaplatit. Dostal tedy dolary a nakonec
Simonu s Tomem za dalších 8 solů slíbil povozit po směnárnách. Měníme
tedy nějakých $800 za kurz 2.98 a rychle zpět na nádraží, nakoupit a
pryč ze špinavé a přelidněné
Limy.
Pokračovali
busem
společnosti Soyuz na jih do Pisca. Cesta trvá asi tři hodiny, ale
protože jsme se zdrželi s měněním peněz, dojeli jsme do Pisca
až za tmy (i když v Peru se stmívá hodně brzy, už v 18.00). Při
výstupu z autobusu se nás opět nadšeně ujal taxikář, tentokrát
jsme zájem i vítali, protože zastávka byla u silnice a po tmě by
se nám přece jen špatně orientovalo. Dohodli jsme si s taxikářem
cenu a jelo se. Taxikář Johny se ukázal jako správná volba, uměl
základy angličtiny, takže se s námi hned vesele seznamoval a okamžitě
nám nabízel hoste Los Incas a oháněl se průvodcem Lonely Planet, že je
v něm uveden. Také
nabídl nám možnost zařídit výlet na Islas Ballestas, kam jsme
měli zítra namířeno. Tím, že už bylo celkem pozdě a my chtěli
druhý den ostrovy stihnout, kývli jsme na jeho nabídku a Johny nás
odvezl přímo před cestovku (stánek na náměstí), kde nás
nadšeně vítali, protože už asi nepočítali, že ten budou mít
ještě nějaký kšeft. Síma, která z nás jediná uměla
španělsky, takže se stala mluvčí naší party, domluvila
přijatelnou cenu a jeli jsme do hostalu Johnyho známé. Ubytování
jak pro hrabata - postel skoro s nebesy:), vlastní koupelna za 50
Sol pro dva a internet zadarmo se nám zdál jako dobrá volba (i
když jsme později zjistili, že to bylo vlastně nejdražší
ubytování za celou dobu:)
fakta:
taxi z
letiště: 35 Sol/auto - vyplatí
se smlouvat, taxi za branami letiště jsou levnější
Lima –
Pisco: bus společnosti Soyuz; 25 Sol/1 osoba; 3 hodiny
taxi do
hostelu: 6 Sol/auto
ubytování:
hostal Inka; 50 Sol/dvoulůžkový pokoj s koupelnou + internet zdarma
|
|
