písečné duny |
Dopoledne jsme podnikli výlet do městečka Rorøs, (3400 obyvatel; kdysi se nazýval Bergstad
(město v horách) a těžila se tu měď. Staré město plné stoupajících ulic
lemovaných dřevěnými domky si zachovává atmosféru dob dávno minulých a přitom
neztrácí nic ze svého družného charakteru.)což
je živoucí skanzen, památka UNESCO. Já se
těšila na krásný dřevěný kostel,
který jsem si s Rorøsem spojila, ale bohužel jsme si
místní kostel spojila s jinou mylnou představou. Myslela
jsem, že jde o typický dřevěný severský kostel,
ale místní kostel (Luteránský kostel z roku 1650 patří se svými
1640 místy k sezení k největším kostelům v Norsku.) je sice známý a
důležitý, ale se severskou architekturou nemá nic společného... Prošli jsme si
dvě hlavní ulice města Bergmannsgatu a Kjerkgatu a také starou ulici Flanderborg
Gate, kde se dochovaly maličké domky horníků s drnovými střechami a chráněné
hromady strusky, dříve se tu totiž těžila měď. O proti našim představám byl
Rorøs malé městečko, takže nám úplně stačily tři hodiny, a to jsme se vydali
ještě k písečným dunám, které se nachází asi 1 km od města.
Už v 15.35 jsme
tedy jeli vlakem zpět do Trondheimu, kde jsme měli několik hodin času do odjezdu
nočního vlaku. Vydali jsme se tedy ještě do míst, která jsme v Trondheimu
neviděli - synagoga, přístaviště. Najít
synagogu - prý nejsevernější v Evropě - byl docela oříšek, podařilo se nám to až
podle průvodce, když jsme hledali konkrétní číslo domu v ulici. Zvenčí vypadala
jako obyčejný světle modrý dům, jedině židovská hvězda na dveřích mohla
napovědět. Udělali jsme si malou procházku, na náměstí ještě nabrali vodu a zbytek
času přečkali na lavičce před nádražím. Ve 23.35 jsme opět s hodinovým zpožděním
vyrazili na konečnou norské železnice - do Bodø. |
